Snad žádný “dokument“ v historii lidstva nezměnil svět k lepšímu tolik, jako desatero Božích přikázání. Západní svět, takový jaký jej známe, by bez něj možná vypadal zcela odlišně. Na deseti přikázáních vyrůstaly první křesťanské státy, promítala se do zákoníků, i morálky lidí.
Každé z těchto deseti přikázání má svůj důvod a význam, tím se ale zabývat nebudu, budu se zabývat tím, proč jsou tato přikázání i dnes stejně důležitá, jako před několika tisíci lety, kdy nám byla dána. Vlastně jsou tak důležitá, že pouze za pomoci nich bychom mohli být schopni vybudovat svobodnou společnost bez tyranie a krutosti.
Představte si na okamžik svět, ve kterém by neexistovalo nic jako vražda, nebo krádež. Takový svět, kde by nebylo zapotřebí armády, ani policie. Muži, ženy i děti by mohli chodit kamkoliv, v jakýkoliv čas dne, či noci, bez jakéhokoliv strachu z toho, že jim někdo něco udělá. Svět bez závisti, kde nikdo netouží po tom, co patří jeho bližnímu. Svět kde rodina drží pospolu, nebo kde jsou lidé čestní a nelžou. Recept pro takový svět je ukryt v těchto deseti jednoduchých přikázáních.
Ale je tu háček. Desatero je postaveno na tom, že nám bylo dáno autoritou, která převyšuje jakéhokoliv člověka, i jakoukoliv lidskou vládu. Boží přikázání stojí na důvěře v to, že Bůh řekl všechna tato slova. Tady je proč – pokud by bylo desatero dáno autoritou lidskou, podobně jako je tomu u zákonů, kdokoliv by si mohl říct: „Kdo je tenhle Mojžíš?“, „Kdo je tenhle král?“, nebo jak si lidé v případě obyčejných zákonů oprávněně říkají: „Kdo je tahle vláda, aby mi říkala, jak bych měl jednat?“
Subjektivita morálky
Proč je tedy Bůh zásadní? Protože pokud by tu nebyl Bůh, který kupříkladu říká, že vražda je špatně, tak vražda není špatně.
S tímto zcela jistě nebude chtít mnoho lidí v dnešní době souhlasit: „Tento člověk říká, že kdo nevěří v Boha, nemůže být dobrým člověkem?!“
Tohle je ale netvrdím. Na světě je zcela jistě mnoho lidí, kteří v Boha nevěří a chovají se dobře, a také mnoho lidí, kteří v něj věří, a chovají se špatně. Co tedy tvrdím? Tvrdím, že když někdo říká: „Já věřím, že vražda je špatná, nepotřebuji Boha aby mi to říkal.“ tak má jen poloviční pravdu.
Abych byl přesný, je jedině dobře, pokud jste ateistou a říkáte, že věříte, že vražda je špatná. V čem se ale takový člověk plete je to, že nepotřebuje Boha, který by řekl: „Vražda je špatně.“ I pokud věříte v to, že vražda je špatně, bez desatera Božích přikázání, jak víte, že to je špatně?
Odpovědí je, že to nemůžete vědět. Protože bez Boha je to, co je dobře a co špatně jen osobní názor. Já si myslím, že znárodňování a krádež je v pořádku, ty ne. Abych to řekl obecně – pokud tu není Bůh, pak je veškerá morálka jen osobní názor.
Dalším problémem v tvrzení, že pokud věříte v to, že vražda je špatná, nepotřebujete k tomu Boha, je to, že mnoho lidí nesdílí tento váš osobní názor. A nemusíme hledat hluboko v historii proto, abychom našli důkaz. Ve dvacátém století miliony lidí žijících v komunistických společnostech a v nacismu, či fašismu, vraždily jiné miliony lidí. Stačila lidská, vládní autorita k tomu, aby jim vsugerovala názor, že vražda není vždy morálně špatná.
Závěr
Proto se nenechme svést myšlenkou, že k morálním principům nepotřebujeme vyšší autoritu. Je totiž až příliš jednoduché nechat se svést vládou, populisty, nebo ideologií, která tvrdí, že špatná věc kterou děláte, není ve skutečnosti špatná. A i když vy osobně víte co je dobré a co špatné, Bůh je stále nezbytný – lidé kteří sice ví, co je dobré a co špatné, až příliš často dělají špatné věci. Víte proč? Protože můžou. Můžou, jelikož si říkají: „Nikdo se nedívá.“. Ale pokud věříte, že Bůh je zdrojem morálních zákonů, pak věříte, že se vždy dívá.
Co říci závěrem? I když jste ateista, měli byste chtít, aby lidé žili dle Božích zákonů. A i ateista by měl přiznat, že čím více lidí bude doopravdy věřit v Boha a desatero, tím lepší bude svět pro všechny lidi.